Co vás čeká na OSPODu

Co vás čeká na OSPODu

ptackovaTajemná zkratka OSPOD, o které jste možná dosud neslyšeli, ale se kterou se seznámí každý, kdo vážně přemýšlí o adopci dítěte nebo pěstounské péči. Co vás na úřadě čeká, vám ozřejmí rozhovor s vedoucí odboru náhradní rodinné péče Věrou Ptáčkovou z Orgánu sociálně-právní ochrany dětí MÚ v Lanškrouně.

Co vlastně dělá taková typická sociální pracovnice na OSPODu? V mnoha lidech pořád přetrvává představa doktorky Zubaté z filmu Kolja, která kontroluje, jestli je doma pořádek…
Přes všechny představy veřejnosti a obraz „Zubaté“, který vytvářejí média v honbě za senzacemi, musí klasická sociální pracovnice na OSPODu v prvé řadě hájí zájmy dětí. A co to vlastně obnáší? Vyhledáváme ohrožené děti, provádíme sociální šetření – návštěvy v rodinách, dětských domovech i ve škole, vyhodnocujeme situaci dítěte a jeho rodiny a zprostředkováváme jim pomoc odborníků (např. lékařů, psychologů apod.). Pokud vše nefunguje, jak má, podáváme soudu návrh na předběžné opatření upravující poměry dítěte, v těžších případech potom i návrh na omezení či pozastavení rodičovské odpovědnosti. Ve zvlášť závažných případech, při podezření na spáchání trestného činu proti nezletilému dítěti, podáváme návrh na zahájení trestního stíhání rodičů. Kromě soudů ale spolupracujeme s celou řadou státních i nestátních organizací, s občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi. Musíme být dosažitelní i mimo pracovní dobu, pokud to situace vyžaduje. Zároveň připravujeme zprávy na žádost soudů, Policie ČR, výchovných ústavů a podobně. Rozsah práce je opravdu široký.

Staráte se i o děti, které nežijí s rodiči?
Ano. Pokud se dítě dostane například do dětského domova nebo jiného ústavního zařízení sledujeme vývoj výchovy dítěte i nadále. Spolupracujeme s ústavními a výchovnými zařízeními, navštěvujeme rodiče dětí v průběhu ústavní a ochranné výchovy a snažíme se působit na zlepšení podmínek v rodinách tak, abychom umožnili dítěti návrat do rodiny. Do naší agendy patří i náhradní rodinná péče, přicházejí za námi lidé, kteří si chtějí vzít dítě do pěstounské péče nebo jej adoptovat. V rámci naší klientely se jedná spíše o malou skupinu, dá se říci, že pro nás jsou to spíše „VIP“ klienti.

Je více zájemců o adopci, nebo o pěstounskou péči?
V poslední době je více zájemců o adopci. A to především proto, že dříve někteří žádali o pěstounskou péči , ale v podstatě se jednalo o skrytou adopci. Zatímco na osvojení by čekali dlouhou dobu, do pěstounské péče bylo možno většinou získat dítě dříve. Tím, že zájemcům podáváme podrobné informace o rozdílech mezi adopcí a pěstounskou péčí, klienti si více uvědomují, že v případě pěstounství bude nutná spolupráce s biologickou rodinou. Z toho mají někteří pouze obavu, někteří přímo přiznávají, že vměšování do jejich rodinného systému zvenku (ze strany biologické rodiny dítěte, sociálních pracovníků atd.) nejsou ochotni v žádném případě strpět. Částečně to pramení z obrazu, který je uměle vytvořen: chodí k nim sociálka, to znamená, že něco je u nich špatně, hlídají je.
Když zůstaneme u dlouhodobé pěstounské péče. Může si člověk vybrat, o jaké dítě by se chtěl postarat? Předpokládám, že většina lidí chce spíše dítě mladší…
Samozřejmě má budoucí pěstoun možnost si „vybrat“, často v počátcích přicházejí pro blonďatou holčičku ve věku do 1 roku. Jde ale o to, že tyto představy jsou nereálné, takových dětí do pěstounské péče moc není. Je ale nutno říci, že pokud žadatelé dostanou náležitou podporu, jsou většinou připraveni své původní požadavky změnit. Jsou to v zásadě lidé s touhou poskytnout dětem lásku a bezpečí domova a z malé holčičky je pak v závěru pětiletý chlapec se zdravotním postižením, kterého přijmou a milují. Já tvrdím, že často stačí těmto báječným lidem „vložit dítě do náruče“ a oni najednou zapomenou na své původní představy a jdou do toho přes to, že jsou jim samozřejmě sdělena všechna rizika. Vlastní děti si také nemůžeme dopředu vybrat. Ale to je jen můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit.

Pro jaké děti hledáte nejčastěj i náhradní rodiče?
Většinou se jedná o děti ze sociálně slabých rodin, kde biologická rodina péči o děti nezvládla. Dnes už to nebývá z ekonomických a bytových důvodů, ale vůbec z neschopnosti pečovat o dítě a poskytnout mu základní životní potřeby. Často jsou to děti týrané, zanedbávané, zdravotně postižené. Velký problém jsou větší sourozenecké skupiny a starší děti.

Na jedné straně frustrovaní čekatelé, kteří mají nereálné představy. Na druhé straně děti starší, menšinového etnika, sourozenecké skupiny, o které nikdo nejeví zájem. Dá se to nějak změnit?
Ráda bych vám řekla, že vím jak, ale tak to bohužel není. Domnívám se, že je to běh na dlouhou trať, ale je potřeba neustále zvyšovat prestiž pěstounů. Jsou to lidé, před kterými by měli ostatní smekat klobouk, a ne je pomlouvat, že to dělají pro peníze, případně spekulovat, na co asi ty děti využívají. Taky je potřeba dát velkou podporu pěstounům a to se myslím v současné době hodně zlepšuje.

Odkud se vlastně berou pěstouni pro tyto děti (starší, sourozenecké skupiny, děti s handicapem)? (Dá se to nějak zobecnit)?
Není jich mnoho a nedají se zaškatulkovat. Jsou to prostě lidé s velkým lidským potenciálem, kteří smysl života nevidí v budování kariery a hromadění majetku, což to neznamená, že jsou nemajetní, mohou mezi nimi být i velmi bohatí lidé, ale v tom, dát šanci dětem na jiný život, než jaký jim osud nadělil. Nechci, aby to vypadalo, že pokud někdo nechce být pěstounem, pak není dobrým člověkem, prostě to má jinak.
V poslední době se hodně mluví o profesionálních pěstounech, kteří mají nahradit kojenecké ústavy. Můžete pěstounskou péči na přechodnou dobu nějak přiblížit?
Lidsky řečeno se jedná o pěstouny, kteří se o dítě postarají na krátkou dobu (nejdéle 1 rok), než bude rozhodnuto o jeho dalším osudu. Dítě pak může být např. osvojeno, může jít do dlouhodobé pěstounské péče nebo zpět k rodičům. Přechodnou pěstounskou péči vidím jako nádherné řešení pro velmi malé děti (novorozence, kojence). Ti pro svůj dobrý vývoj nejvíce potřebují intenzivní osobní péči někoho, kdo zcela nahradí biologické rodiče. Cítit vůni jednoho člověka, slyšet zvuk jednoho hlasu , vůni domova. Kojenecké ústavy jsou schopné zajistit dítěti životní potřeby, ale přes veškerou snahu nezajistí individuální péči. Tyto děti také bývají snadněji umístitelné do náhradní rodinné péče. Trochu problém vidím u starších dětí. V praxi je pro ně totiž těžké nalézt dlouhodobé pěstouny a z dětí jsou pak „čekatelé“ na to, co bude dál, a to určitě není dobré. Přechodná péče u starších dětí má nezastupitelnou roli v případě, že jde o situaci, kdy je zřejmé, že se dítě bude vracet do biologické rodiny. Dítě se vytrhne na chvíli z pro něho nezdravého prostředí a jeho rodina má prostor a čas pro úpravu podmínek.

O mě čeká u vás na úřadě, pokud se budu chtít stát pěstounkou?
Na našem úřadě vám sociální pracovnice, která je profesionálem se zaměřením na náhradní rodinnou péči, podá veškeré dostupné informace, odpoví na otázky a odkáže na možnosti, kde je možné se dále informovat. Především vás ale ocení za „odvahu“ se do toho pustit. Pokud je to potřeba, nechá vám čas na rozmyšlenou, pokud jste již rozhodnuti a rozhovorem na našem úřadě chcete jen utvrdit své rozhodnutí, vyplníte si žádost, domluvíte si další schůzku a případně již schůzku ve vaší domácnosti. U nás doporučujeme kontakt s některou neziskovou organizací nebo pěstounským sdružením, protože přes veškerou snahu jsme často hodně časově omezeni a nemůžeme se žadatelům věnovat tak intenzivně, jak by bylo potřeba. Po shromáždění všech potřebných podkladů pro žádost o zařazení do evidence žadatelů pak žádost odešleme na krajský úřad. Dále se pak snažíme doprovázet vás na cestě při absolvování přípravy a v době čekání na výsledek a samozřejmě pak po celou dobu výkonu pěstounské péče.

Můžu se stát pěstounkou, i když nemám vlastní děti, nemám partnera, nebo naopak žiju s partnerkou? Můžu mít hypotéku? Můžu dál chodit do práce?
Na všechny otázky odpovídám ANO, jde ale vždy o individuální posouzení každého jednotlivce a konkrétní situace (např. pokud dostanete kojence, těžko budete chodit do práce atd.)

Co když se stane, že se u dítěte, které mám v pěstounské péči, objeví nějaký velký zdravotní problém (např. psychické onemocnění, autismus apod.)? Budu mít právo na asistenta, nebo nějakou finanční pomoc?
Bohudíky dnes již máme řadu dostupných sociálních a souvisejících služeb, které vám v případě potřeby pomohou se zvládnutím takové obtížné situace. I dávkový systém nepojistných dávek je nastaven na podporu hendikepovaných dětí. A samozřejmě v neposlední řadě vám pomohou sociální pracovnice OSPOD a pracovnice doprovázející neziskové organizace.

Budu mít stejnou podporu v případě, že si dítě osvojím (vezmu do adopce)?
Systém funguje všeobecně, ale jako osvojitel nejste doprovázen žádnou sociální službou a budete se na ni muset obrátit buď přímo na organizaci, nebo na sociálním odboru vám jistě poradí.

Co když zatím pěstounství jen uvažuji, protože mám malé děti. Můžu nějak pomoct?
Určitě neváhejte. Je více možností, jak pomáhat. Jednou z možností je tzv. hostitelská péč, kdy děti z DD si můžete brát na víkendy, prázdniny, oslavy narozenin apod. Často tato hostitelská péče vzniká tam, kde má dítě kamaráda z dětského domova, nebo při akcích pro veřejnost v zařízeních pro děti, si prostě s některým z dětí „padnete do oka“. Díky hostitelské péči takovému dítěti umožníte alespoň částečně umožníte účastnit se života klasické rodiny. Také je možné, po dohodě se zařízením, vypomáhat v domově při různých aktivitách a vnášet tam jiný pohled na některé věci.

Co byste doporučila každému, kdo o pěstounské péči uvažuje?
Nic si nenalhávat, zvážit veškerá pro a proti, uvědomit si své hranice, do rozhodování zapojit celou rodinu, neočekávat zázraky. A pak pochválit sám sebe za statečnost, rodinu za to, že do toho se mnou půjdou, a spolehnout se na to, že se zdravým selským rozumem to zvládneme. Život naplněný pomocí druhým nebude v žádném případě promarněný.

Děkujeme za rozhovor.