Mezi pěstouny najdete muže i ženy různých profesí, věku i vzdělání

FRANTIŠEK ŠTEFEK, skladník

S manželkou mají tři vlastní dospělé děti a sedm dětí v pěstounské péči ve věku 10 až 17 let.

frantisek-stefek

„Když se nám narodil třetí syn, byli oba starší sourozenci o více než deset let starší. Aby nebyl sám, rozhodli jsme se mu pořídit sestru nebo bratra, kteří mu budou věkem blíž. Původně jsme do pěstounské péče plánovali jedno nebo dvě děti, ale sociální pracovnice z krajského úřadu nám vždycky zavolala, jestli bychom nechtěli přijmout ještě další. Takže teď nás bydlí doma deset. Razím teorii, že tři nebo osm dětí už není takový rozdíl, jen se vaří ve větších hrncích.

Některé k nám přišly jako hodně malé, ty si zvykaly rychleji. Starší děti to mají těžší. Často mají za sebou zážitky, které si ani nedokážete představit. Vlastní rodiče našich pěstounských dětí byli do jednoho zbaveni rodičovských práv, takže se s nimi nevídají. Děti nám říkají mami a tati a chtěly se jmenovat po nás – Štefkovi. O jejich původu jim nic netajíme. Ti starší si pamatují na svou původní rodinu nebo dětský domov, ale ty malé ne. Když jsme se naposledy snažili vysvětlit nejmladšímu synovi, že nejsme jeho vlastní rodiče, tak si vedl svou a říkal: „Já jsem se stejně narodil vám!“

Bydlíme na vesnici, takže taková velká rodina samozřejmě působí pozdvižení. Zvlášť když jsou všechny přejaté děti romského původu. Slyšel jsem i fámu, že na jedno dítě jsme dostali milion korun. Upřímně řečeno, hodně známých se s námi přestalo bavit, na druhou stranu jsme získali nové přátele, na které se můžeme spolehnout.“

Fotografie a příběh byly pořízeny v roce 2014 pro výstavu „Jsem pěstoun“ kampaně Hledáme rodiče. Výstava měla za cíl přiblížít veřejnosti život pěstounských rodin a také ukázat, že pěstounské péči se věnují muži i ženy různých profesí, věku i vzdělání.