Pěstounské péči se věnují muži i ženy různých profesí, věku i vzdělání

ALEXANDRA VALCHAŘOVÁ je grafička a interiérová designérka. V pěstounské péči na přechodnou dobu má děti do tří let, vychovala s manželem tři vlastní děti.

 

grafička

Pěstounkou bych se nestala nebýt neteře, která o pěstounské péči na přechodnou dobu sama uvažovala. Velkou oporou je mi manžel. Dlouho jsem totiž pochybovala, ale on mě přesvědčoval, ať to zkusíme. Ke konečnému rozhodnutí pomohl i pozitivní přístup a nadšení sociálních pracovníků na krajském úřadě. Teď už se cítím jako profík, ale spoustu informací jsem si musela znova vyhledat a načíst, nebylo to jednoduché. Cítím také mnohem větší zodpovědnost. Dítě se mi nenarodilo, ale bylo mi svěřeno. Je to podobné, jako byste hlídali dítě třeba kamarádce. Taky budete mít starost, abyste se postarali co nejlépe. Vztah s dítětem v pěstounské péči je nepochybně mnohem osobnější než v kojeneckém ústavu. Vím, že dítě nikdy nebude moje. Naštěstí mám svoje vlastní děti. Snažím se brát i rodiče dítěte jako klienty – ať už jde o adoptivní rodiče nebo o biologickou rodinu, do které se dítě zpátky vrací. Neměli by mít špatný pocit, že mi dítě berou. Nejtěžší pro mě není předání dítěte, ale prožívání traumatu s dítětem, které muselo být odebráno z rodiny. Proto si vážím těch, kteří se rozhodli přijmout do péče starší dítě.  Zároveň si ale myslím, že by se vyplatilo pomáhat ve větší míře nejen samotným dětem, ale celé rodině tak, aby děti nemusely být od svých rodičů odebírány.

Fotografie a příběh byly pořízeny v roce 2014 pro výstavu „Jsem pěstoun“ kampaně Hledáme rodiče. Výstava měla za cíl přiblížit veřejnosti život pěstounských rodin a také ukázat, že pěstounské péči se věnují muži i ženy různých profesí, věku i vzdělání.