800 888 245

Dítě v náhradní rodině potřebuje znát svůj původ

Pokud jste dosud neměli příležitost, můžete si zde přečíst rozhovor Martiny Vančákové,  který minulý týden poskytla internetovému deníku ŽENA-IN.

Naše děti jsou smyslem našich životů. Milujeme je, v jejich žilách koluje naše krev, jsou naší budoucností. Co když se ale staráme o děti, které jsme neporodily? I takoví lidé mezi námi žijí. Jako například paní Martina Vančáková, jež je maminkou čtyř dětí, z nichž dvě romské má v pěstounské péči…

Mgr. Martina Vančáková je neobyčejnou ženou. Svůj život zasvětila dětem. Je psycholožkou a rodinnou poradkyní, maminkou čtyř dětí, z nichž dvě romské má v pěstounské péči. Je jedním z odborných garantů kampaně Hledáme rodiče.cz, realizované Nadačním fondem J&T. Školí pěstouny i žadatele o náhradní rodinnou péči, pracuje s náhradními rodiči, přednáší široké i odborné veřejnosti. Též je zakladatelkou celorepublikového projektu pro náhradní rodiny s romskými dětmi Naše romské dítě ve Středisku náhradní rodinné péče v Praze. Stíhá toho zkrátka až neuvěřitelně mnoho. Udělala si čas i na nás, aby si s námi nejen o institutu náhradní rodinné péče popovídala

Paní Vančáková, jak jsem již v úvodu zmínila, pracujete v Nadačním fondu J&T, který pomáhá pěstounům. Můžete nám o vašem fondu sdělit více?

Nadační fond J&Tje iniciátorem kampaně „Hledáme rodiče“ a rozvoji pěstounské péče v České republice a na Slovensku se věnuje již řadu let. Vedle pomoci ohroženým rodinám a dětem v náhradní rodinné péči se Nadační fond J&T věnuje i dalším aktivitám sociálního charakteru.

Vaše organizace náhradní rodinnou péči taktéž zprostředkovává?

Ne, to nikoliv. Zprostředkovatelem náhradní rodinné péče mohou být v Česku pouze příslušné státní úřady.

Paní Vančáková, vysvětlete nám všem, jaký je rozdíl mezi pěstounskou péčí a osvojením dítěte?

Osvojení (neboli adopce) je institutem, kdy osvojitelé (tedy adoptivní rodiče) přijmou dítě za své. Po osvojení je po právní stránce dítě výhradně v jejich péči. Ztrácí tedy vazbu na své původní, biologické rodiče. Pěstounská péče je ale služba dítěti – pěstouni nabízejí dítěti zázemí, když jeho biologičtí rodiče nějakým způsobem nefungují tak, jak by měli, když se o dítě nechtějí anebo nemohou starat, mají třeba závažnou chorobu, duševní poruchu či zásadní problémy, které jim neumožní dítě řádně vychovávat. Vazba na biologické rodiče není ale v tomto případě přerušena.

Před naší schůzkou jsem si vyhledala, že taktéž existuje institut pěstounství na přechodnou dobu. Jak pěstouni fungují v tomto případě?

Pěstounská péče na přechodnou dobu je prakticky takovým profesionálním rodičovstvím. Pěstouni přijímají dítě v krizi a pouze na nejnutnější dobu, která by neměla přesáhnout 12 měsíců. Dítě je v jejich péči pouze do té doby, dokud si biologická rodina nevyřeší podmínky, jež umožní návrat dítěte domů. Pokud to není možno, přechází dítě k osvojitelům nebo dlouhodobým pěstounům, v jejichž rodině pak vyrůstá.

Tento rok vstoupila v účinnost novela občanského zákoníku, která zásadním způsobem změnila vztah mezi náhradními a biologickými rodiči, je tomu tak?

Ano, je, na základě této novelizace občanského zákoníku by měli osvojitelé svým dětem sdělit, že jsou adoptované, a to do doby, než zahájí povinnou školní docházku. Nově jim to od počátku tohoto roku ukládá zákon. A v případě pěstounské péče je kladen větší důraz na kontakt s biologickou rodinou.

Považujete to za správný krok?

Ano, neboť z hlediska zdravého duševního vývoje dítěte je důležité, aby vědělo a přijalo jako fakt, že se narodilo někomu jinému. Dítě to v předškolním věku zaintegruje bez problémů do své identity a nevyvstane pak problém, že by dramaticky hledalo své biologické rodiče. To se obvykle stává, pakliže dítě nic netuší a o svém osvojení se dozví například až v pubertě.

Vy osobně jste, paní Vančáková, participovala na dalším právním dokumentu, jež se týká dětí, že?

Připomínkovali jsme novelu zákona sociálně-právní ochrany dětí z roku 2013, která také značným způsobem upravuje náhradní rodinnou péči. Tato novela totiž jednoznačně nastavila podmínky sociálně-právní ochrany dětí, péče o dítě, které nemá rodinné zázemí, zabývá se ohroženými rodinami apod. Snaha tohoto zákona je předně v tom, aby děti vyrůstaly v biologické rodině. Také vymezuje pojem pěstounská péče na přechodnou dobu, o níž jsme již mluvily, a jasně hovoří o tom, že náhradní rodinná péče musí mít přednost před ústavní péčí. Což znamená, že je žádané, aby děti nepřebývaly v kojeneckých ústavech, dětských domovech a podobných institucích, ale v rodinách. Předně vlastních, a pokud to není možné, pak v náhradních.

Říkala jste, že snahou zákona je akcentovat práva biologické rodiny, co to tedy vlastně v praxi znamená?

Novela výslovně upřednostňuje biologickou rodinu – dítě nesmí být od rodičů odebráno, pokud nebyly vyčerpány veškeré možnosti pomoci rodině (bydlení, psychologická pomoc, finanční podpora atd.). Výjimkou je samozřejmě ochrana dítěte před prokázaným týráním nebo zneužíváním.

Z výše uvedených novelizací tedy vlastně vyplývá, že současné zákony daleko více zdůrazňují biologickou vazbu rodičů a dětí. Může se tedy stát, že biologická matka zažádá soud o navrácení svého dítěte zpět do péče?

Ano, přesně tak. Oba zákony vlastně říkají, že dítě má právo znát své biologické rodiče a má právo na kontakt s nimi. Pokud žije v pěstounské péči a biologická rodina si zažádá o návrat dítěte do své péče z důvodu upravení podmínek pro péči o dítě, soud jí v oprávněných případech vyhoví. Dříve tomu tak nebylo, děti se z pěstounské péče ke svým biologickým rodičům vracely minimálně. Dnes má ale biologická vazba přednost. Je tedy daleko větší pravděpodobnost, že dítě bude do své původní rodiny navráceno.

Vy sama máte již osm let v pěstounské péči dvě děti. Jak tuto novelu vnímáte? Bojíte se, že o své děti přijdete?

Když jsme si naše dvě děti před osmi lety brali, šli jsme do toho s tím, že je možné, že si je jejich biologická matka brzy vezme zpátky k sobě. Věděli jsme, že se snažila upravit si špatné životní podmínky, ale nepodařilo se to. Děti zůstaly tedy u nás a teď už je bereme jako vlastní. Pokud to vezmu lidsky, bylo by pro mne nyní po osmi letech samozřejmě jen těžko představitelné, kdyby od nás měly odejít. Musíme ale počítat s tím, že ta možnost tam někde je – jsme pěstouni, ne osvojitelé.

Děkujeme vám za rozhovor!

Zaujal Vás tento článek a sami uvažujete o přijetí dítěte do pěstounské péče? Potřebné informace naleznete na stránkách www.hledamerodice.cz nebo vám poradí na bezplatné infolince 800 888 245.

Dítě v náhradní rodině potřebuje znát svůj původ

Pokud jste dosud neměli příležitost, můžete si zde přečíst rozhovor Martiny Vančákové,  který minulý týden poskytla internetovému deníku ŽENA-IN.

Naše děti jsou smyslem našich životů. Milujeme je, v jejich žilách koluje naše krev, jsou naší budoucností. Co když se ale staráme o děti, které jsme neporodily? I takoví lidé mezi námi žijí. Jako například paní Martina Vančáková, jež je maminkou čtyř dětí, z nichž dvě romské má v pěstounské péči…

Mgr. Martina Vančáková je neobyčejnou ženou. Svůj život zasvětila dětem. Je psycholožkou a rodinnou poradkyní, maminkou čtyř dětí, z nichž dvě romské má v pěstounské péči. Je jedním z odborných garantů kampaně Hledáme rodiče.cz, realizované Nadačním fondem J&T. Školí pěstouny i žadatele o náhradní rodinnou péči, pracuje s náhradními rodiči, přednáší široké i odborné veřejnosti. Též je zakladatelkou celorepublikového projektu pro náhradní rodiny s romskými dětmi Naše romské dítě ve Středisku náhradní rodinné péče v Praze. Stíhá toho zkrátka až neuvěřitelně mnoho. Udělala si čas i na nás, aby si s námi nejen o institutu náhradní rodinné péče popovídala

Paní Vančáková, jak jsem již v úvodu zmínila, pracujete v Nadačním fondu J&T, který pomáhá pěstounům. Můžete nám o vašem fondu sdělit více?

Nadační fond J&Tje iniciátorem kampaně „Hledáme rodiče“ a rozvoji pěstounské péče v České republice a na Slovensku se věnuje již řadu let. Vedle pomoci ohroženým rodinám a dětem v náhradní rodinné péči se Nadační fond J&T věnuje i dalším aktivitám sociálního charakteru.

Vaše organizace náhradní rodinnou péči taktéž zprostředkovává?

Ne, to nikoliv. Zprostředkovatelem náhradní rodinné péče mohou být v Česku pouze příslušné státní úřady.

Paní Vančáková, vysvětlete nám všem, jaký je rozdíl mezi pěstounskou péčí a osvojením dítěte?

Osvojení (neboli adopce) je institutem, kdy osvojitelé (tedy adoptivní rodiče) přijmou dítě za své. Po osvojení je po právní stránce dítě výhradně v jejich péči. Ztrácí tedy vazbu na své původní, biologické rodiče. Pěstounská péče je ale služba dítěti – pěstouni nabízejí dítěti zázemí, když jeho biologičtí rodiče nějakým způsobem nefungují tak, jak by měli, když se o dítě nechtějí anebo nemohou starat, mají třeba závažnou chorobu, duševní poruchu či zásadní problémy, které jim neumožní dítě řádně vychovávat. Vazba na biologické rodiče není ale v tomto případě přerušena.

Před naší schůzkou jsem si vyhledala, že taktéž existuje institut pěstounství na přechodnou dobu. Jak pěstouni fungují v tomto případě?

Pěstounská péče na přechodnou dobu je prakticky takovým profesionálním rodičovstvím. Pěstouni přijímají dítě v krizi a pouze na nejnutnější dobu, která by neměla přesáhnout 12 měsíců. Dítě je v jejich péči pouze do té doby, dokud si biologická rodina nevyřeší podmínky, jež umožní návrat dítěte domů. Pokud to není možno, přechází dítě k osvojitelům nebo dlouhodobým pěstounům, v jejichž rodině pak vyrůstá.

Tento rok vstoupila v účinnost novela občanského zákoníku, která zásadním způsobem změnila vztah mezi náhradními a biologickými rodiči, je tomu tak?

Ano, je, na základě této novelizace občanského zákoníku by měli osvojitelé svým dětem sdělit, že jsou adoptované, a to do doby, než zahájí povinnou školní docházku. Nově jim to od počátku tohoto roku ukládá zákon. A v případě pěstounské péče je kladen větší důraz na kontakt s biologickou rodinou.

Považujete to za správný krok?

Ano, neboť z hlediska zdravého duševního vývoje dítěte je důležité, aby vědělo a přijalo jako fakt, že se narodilo někomu jinému. Dítě to v předškolním věku zaintegruje bez problémů do své identity a nevyvstane pak problém, že by dramaticky hledalo své biologické rodiče. To se obvykle stává, pakliže dítě nic netuší a o svém osvojení se dozví například až v pubertě.

Vy osobně jste, paní Vančáková, participovala na dalším právním dokumentu, jež se týká dětí, že?

Připomínkovali jsme novelu zákona sociálně-právní ochrany dětí z roku 2013, která také značným způsobem upravuje náhradní rodinnou péči. Tato novela totiž jednoznačně nastavila podmínky sociálně-právní ochrany dětí, péče o dítě, které nemá rodinné zázemí, zabývá se ohroženými rodinami apod. Snaha tohoto zákona je předně v tom, aby děti vyrůstaly v biologické rodině. Také vymezuje pojem pěstounská péče na přechodnou dobu, o níž jsme již mluvily, a jasně hovoří o tom, že náhradní rodinná péče musí mít přednost před ústavní péčí. Což znamená, že je žádané, aby děti nepřebývaly v kojeneckých ústavech, dětských domovech a podobných institucích, ale v rodinách. Předně vlastních, a pokud to není možné, pak v náhradních.

Říkala jste, že snahou zákona je akcentovat práva biologické rodiny, co to tedy vlastně v praxi znamená?

Novela výslovně upřednostňuje biologickou rodinu – dítě nesmí být od rodičů odebráno, pokud nebyly vyčerpány veškeré možnosti pomoci rodině (bydlení, psychologická pomoc, finanční podpora atd.). Výjimkou je samozřejmě ochrana dítěte před prokázaným týráním nebo zneužíváním.

Z výše uvedených novelizací tedy vlastně vyplývá, že současné zákony daleko více zdůrazňují biologickou vazbu rodičů a dětí. Může se tedy stát, že biologická matka zažádá soud o navrácení svého dítěte zpět do péče?

Ano, přesně tak. Oba zákony vlastně říkají, že dítě má právo znát své biologické rodiče a má právo na kontakt s nimi. Pokud žije v pěstounské péči a biologická rodina si zažádá o návrat dítěte do své péče z důvodu upravení podmínek pro péči o dítě, soud jí v oprávněných případech vyhoví. Dříve tomu tak nebylo, děti se z pěstounské péče ke svým biologickým rodičům vracely minimálně. Dnes má ale biologická vazba přednost. Je tedy daleko větší pravděpodobnost, že dítě bude do své původní rodiny navráceno.

Vy sama máte již osm let v pěstounské péči dvě děti. Jak tuto novelu vnímáte? Bojíte se, že o své děti přijdete?

Když jsme si naše dvě děti před osmi lety brali, šli jsme do toho s tím, že je možné, že si je jejich biologická matka brzy vezme zpátky k sobě. Věděli jsme, že se snažila upravit si špatné životní podmínky, ale nepodařilo se to. Děti zůstaly tedy u nás a teď už je bereme jako vlastní. Pokud to vezmu lidsky, bylo by pro mne nyní po osmi letech samozřejmě jen těžko představitelné, kdyby od nás měly odejít. Musíme ale počítat s tím, že ta možnost tam někde je – jsme pěstouni, ne osvojitelé.

Děkujeme vám za rozhovor!

Zaujal Vás tento článek a sami uvažujete o přijetí dítěte do pěstounské péče? Potřebné informace naleznete na stránkách www.hledamerodice.cz nebo vám poradí na bezplatné infolince 800 888 245.

zena-in.cz | 25.11.2014 | Rubrika: Děti | Autor: Veronika Pavlíková